O Bojce Dobreve

Kruté a nespravedlivé je ve věku 31 let - ten nejproduktivnější věk - dělat závěrečné zúčtování s celým jedním lidským životem. Bojka, naše milá Bojka, věděla hodně, mohla hodně a chtěla hodně.

Ne tak pro sebe jako pro druhé, pro své blízké a pro nekonečný počet svých přátel, které měla silně a upřímně ráda.
Vyrostla v překrásném Bulharsku. Znala hory, pole i naše moře – znala celé Bulharsko. Znala a milovala obyčejné lidi s jejich radostmi i smutky. Znala jejich nádherné písně, pověsti i obyčeje.
Bojka přicházela s idejemi, říkala je přesvědčeně a zapáleně. Výstavy, koncerty, večírky s písněmi a s tanci... ona je uměla realizovat. Mnohé z těchto věcí měly bulharskou tematiku. Ona měla svoje, civilní moderní a přátelské vlastenectví, čerpající z jejích širokých, přesných a hlubokých znalostí bulharské historie i současnosti, etnografie a folklóru.
Znala všechny bulharské lidové, estrádní, rockové aj. písně a zpívala je překrásně. Byla úsměvem. Vždy pozitivní a veselá. I do konfliktních situací dokázala vnést kompromis a pozitivní tón.
S vervou současných mladých lidí, Bojka svým snem o širším a duchovně bohatším životním horizontu, hledala a možná přesněji, se pokusila vytvořit pro sebe i pro druhé, i společně s nimi, svůj, ještě lepší a humánnější svět harmonie a etnické tolerance.
Měla před sebou důstojný a respektující příklad mnoho Čechů a Bulharů předchozích generací, výrazné představitelé umění a kultury a velké vlastence zapálené pro myšlenku naši slovanské vzájemnosti a jednoty jako Božena Němcová a bratři Škorpilové, Konstantin Ireček a Ivan Mrkvička, jako Alfons Mucha a nerozlučné a nezapomenutelné Morfova a Prokopova.
Před ní bylo i celé dílo jejího dědečka – malíře Dobriho Dobreva, absolventa Pražské akademie výtvarných umění, který pokládal Čechy za svojí druhou vlast.
Památný pro OS Zaedno zůstane prosinec 2004, kdy z iniciativy Bojky a s úsilím mnoho dalších lidí byla v Chodovské Tvrzi na Praze 4 po mnoho letech opět prezentována část výtvarného dědictví Dobriho Dobreva. Tentokráte doplněné o díla současných mladých kolegů z bulharské menšiny v Praze.
Výstava se pro nás se stala opravdovým duchovním svátkem, mostem mezi dvěma epochami a mezi dvěma národy. Toto vše – opět s Bojčinou rozhodující účastí.
V České Republice, Bojka měla své početné a dobré přátele, své spojence a souputníky – lidi různých etnik a národů, spojené svými vysoce humánními ideály a sny.
Vše toto dohromady tvoří motiv a pozadí její výjimečné aktivity v Sdružení „Zaedno“.
Život Bojky Dobrevy je ukázka multikulturního porozumění a snahy o udržování bulharsko-českých kulturních vztahů.
S nejhlubší poklonou skláníme své hlavy před jednou krátkou, leč světlou pozemskou dráhou, před jedním zářným obrazem, před jednou světlou duší, která zanechala výraznou a nesmazatelnou stopu v našich i v mnoho jiných srdcích.

Proč je pro bulharskou menšinu Bojka Dobreva významná?

Bojka byla jedna s vedoucích osobností v naší menšině. Uměla dávat lidi dohromady a nacházela kompromis a řešení v každé situaci. Bulhaři mají již delší dobu jednu bolístku – neumějí dělat věci společně. Proto i „Zaedno“ dostalo toto jméno – „Společně“, chtěli jsme tuto situaci zlepšit. Měla skvělé nápady na akce s bulharskou tematiku a nejvíce ji těšilo, když se na akcích potkávali jak Bulhaři, tak i Češi. Pro nás, cizince v cizím státu, jsou tyto momenty významné a jsme rádi, že pro společnost děláme něco přínosného.

Když se člověk ocitne v cizím prostředí (je cizinec) často se stává člověkem bez kořenů. Ve snaze přizpůsobit se novému prostředí, jazyku, obyčejům… zapomíná na to svoje. Nemluví dobře ani česky, ani bulharsky, v Česku mu chybějí věci „z domova“. V Bulharsku se cítí „jiný“ a nepochopený. Zkrátka – má z toho všeho pocit nespokojenosti a samoty.
Naše Bojka, namísto toho, aby „plakala“ nad svým osudem cizince udělala něco obdivuhodného - ZAČALA DĚLAT NĚCO PRO OSTATNÍ. Chtěla své zamilované Bulharsko ukázat Čechům, byla na svůj původ a kulturu hrdá, chtěla obohatit českou kulturou a poznání o bulharskou a balkánskou kulturu. Povedlo se jí to. Byl to velice příjemný pohled - vidět pohromadě Čechy, Čecho-bulhary a Bulhary kteří tančí v jednom kole „horo“ a jsou u toho šťastní.

Proč chceme, aby se na ni nezapomnělo?

Takových lidí, jako byla Bojka, se rodí jen hodně málo. Kontakt s ní nás všechny obohatil. Stále ji máme rádi a je nám velmi smutno, že její život skončil tak rychle a nečekaně. Chceme alespoň symbolicky říci: “Bojko, máme tě stále rádi a nezapomínáme na tebe!“