Srovnání bulharských a českých svátků konce roku

13. 12. 2002

bulharská restaurace Sofia

U příležitosti blížících se Vánoc se ve stylovém prostředí bulharské restaurace Sofia konalo setkání Bulharů a českých bulharofilů. Akci organizovali katedra bulharistiky FF UK a nově vzniklé občanské sdružení Zaedno, které si vytklo za cíl propagaci bulharské kultury v Čechách. Večer finančně podpořil Bulharský klub v Praze a Bulharská restaurace Sofia připravila tradiční bulharské štědrovečerní pochoutky.

Po úvodních slovech věnovaných vzniku a působení sdružení Zaedno a činnosti Bulharského klubu došlo i na vzájemné představování, samozřejmě v bulharštině. Paleta účastníků byla vskutku pestrá – Bulhaři v Praze studující, pracující, mladí i staří, Češi studující bulharštinu, jejich polští kolegové a ostatní příznivci Bulharska. Předvánoční setkání mělo především přiblížit nám nezasvěceným, co to vlastně jsou Vánoce slavené „po bulharsku“. Na úvod večera proběhla soutěž, ve které jsme měli prokázat znalosti bulharské mikulášské, vánoční a novoroční tradice. Kdo něco věděl, neodešel s prázdnou. Jako odměna byly pro chytré hlavy připraveny různé ceny – od obrázků bulharské přírody po typickou keramiku. Následovalo tradiční losování „štěstíček“. Každý si vybral z očíslovaných papírků své štěstíčko a poté se dozvěděl, co pěkného mu štěstěna na příští rok přichystala.
Součástí „besídky“ byla i všemi očekávaná bulharská štědrovečerní večeře, a to se vším všudy. Nechyběla tradiční pita, ze které každý obřadně obdržel kousek a někteří šťastlivci ve svém soustu nalezli další „štěstíčko“ – tentokrát peníz. Pálilo se kadidlo a zazněla i staroslověnská modlitba. Sama večeře pak sestávala z tradičních bulharských postních jídel jako je fazolový salát, bramborový salát, sarmi, ošaf a nechybělo samozřejmě ani víno.
Když si žaludek přišel na své, víno a rakije začaly působit a strašlivé vedro v místnosti vyvolalo atmosféru horkých letních dní, přišel ke slovu i zpěv bulharských národních písní a tanec. Zpočátku se sice v rytmu tance rozvlnili skutečně jen ti nejodvážnější, postupně však kroky bulharského chora zvládl téměř každý. Nezůstalo však jen u tradičního bulharského tance a lidových písní. K současnému bulharskému folklóru totiž patří tzv. čalga, kterou mnoho Bulharů odsuzuje (texty mají poněkud pokleslý charakter), ale většina ji miluje.
V průběhu večera jsme se dozvěděli o dalších připravovaných kulturních akcích, seznámili se se zajímavými lidmi a pocítili skutečnou atmosféru bulharských vánoc, kterou jsme si spolu s plnými žaludky odnesli do svých domovů.

Věra Matějková